David Bowie - můj osobní výběr

Absolute Beginner Major Tom Took a Trip on a Gemini Spaceship. Is there Life On Mars? Ziggy Stardust: Hello Spaceboy! What a Space Oddity, a Little Wonder. Tom is Loving The Alien! Unheard Sound and Vision. Now, Let's dance!

Tento článek jsem zrecykloval z mého soukromého blogu. Psal jsem to před více než dvěma lety, kdy Bowie ještě aktivně vystupoval a spolupracoval na všelijakých projektech a nic nenasvědčovalo tomu, že by to měl tak brzo zabalit. Psal jsem to jako oslavu jeho nedokončené tvorby. To už teď neplatí, David skonal 10. ledna 2016. Naposloucháno mám od něj téměř vše, kromě dvou posledních alb. To poslední vydal 2 dny před svojí smrtí. Výběr mých nejoblíbenějších Bowieho skladeb tyto dvě alba nezahrnuje.  

...

Už dlouho jsem přemýšlel nad sestavením svého osobního žebříčku nejoblíbenějších Bowieho skladeb. Je to moje pocta Davidu Bowiemu, velkému umělci a ikoně Rock'n'Rollu, ale také takový můj malý protest proti zavedeným žebříčkům nejlepších Bowieho skladeb.

Mám takové měřítko - jestliže je 'Best of' album jedno z nejhorších, potom daného interpreta považuji za dobrého. Pokud je naopak 'Best of' nejlepším albem, pak se pravděpodobně jedná o plytkého umělce, který pár úspěšných singlů obaluje vatou, aby to vydalo aspoň na ušmudlaných 30 minut hudby. U Davida Bowieho platí to první dvojnásob (alespoň pro mne). Jeho výběrové album sice bylo mou vstupní branou do jeho tvorby, ale nakonec jsem toto album úplně zavrhl. Radši si vychutnám dané písničky v originálním balení a v mnohem lepší kompozici, která je u Bowieho často skvěle propracovaná.

Jeho 'Best of' album z roku 2002 (a i jiné výběrovky) zahrnují skladby, které by rozhodně neprošly mým sítem. Chápu, často jde o komerčně úspěšné písničky, nebo měly ve své době kreativní přínos. Notoricky známé songy jako Oh, Pretty Things anebo Changes sice s odporem nepřeskakuji, ale nepovažuji je za kdovíjaké hudební veledílo. Ohodnotil bych je dost průměrně. Oblibu písničky John, I'm Only Dancing už vůbec nechápu, tato skladba mi doslova trhá uši. Naopak ve výběrech často chybí songy, které dle mého o panelák převyšují výše zmíněné. Samozřejmě ve spoustě případů se můj výběr bude shodovat s klasickým výběrem.

OK, projel jsem všechny Bowieho písničky, které za něco stojí a přidělil jsem jim hodnocení. Z toho jsem vybral 39, které považuji já osobně za nejlepší (k porovnání s 39ti songy z 'Best Of' alba vydaného 2002). 39 vypadá zprvu jako vysoké číslo, ale když se člověk snaží vybrat z neuvěřitelných 24 alb pouze 39 skladeb, jde naopak o výběr značně limitující a některé songy musí pryč. Tak, tady to je:

39. TVC 15 (Station To Station)
38. DJ (Lodger)
37. Cracked Actor (Aladdin Sane)
Klasický Rock'n'Roll, který se na rozdíl od The Jean Genie, titulní pisně alba Aladdin Sane, dá poslouchat (ne, to bych byl moc přísný, ale Cracked Actor má rozhodně větší spád).
36. Drive In Saturday (Aladdin Sane)
35. Sound And Vision (Low)
34. Slow Burn (Heathen)
33. Modern Love (Let's Dance)
32. China Girl (Let's Dance)
Tyhle dvě písničky, byť zní dost jinak, mi připadají úplně na stejné úrovni, jsou prostě stejně dobré.
31. Hallo Spaceboy (Outside)
Ta hutná originální verze ne ta s Pet Shop Boys.
30. Rebel Rebel (Diamond Dogs)
Komerčně nejúspěšnější Bowieho skladba.
29. Memory Of A Free Festival (Space Oddity)
28. Look Back In Anger (Lodger)
27. Outside (Outside)
26. Thru These Architect's Eyes (Outside)
25. Wild Is The Wind (Station To Station)
24. Buddha Of Suburbia (Buddha Of Suburbia)
Velmi příjemná skladba (i celé album) jako soundtrack ke stejnojmennému seriálu.
23. Cat People (Let's Dance)
Hlavně verze známá z filmů Cat People a Hanební Pancharti má geniální začátek a skvělou bubnovou mezihru! Je ale i verze, která není tak žhavá a která by se do mého výběru asi nevlezla.
22. Lady Grinning Soul (Aladdin Sane)
21. Velvet Goldmine (Ziggy Stardust)
Skladba přidaná do alba Ziggy Stardust dodatečně. Asi se tam moc nehodí koncepčně, pro mne jde však o jednu z nejlepších z tohoto alba. 
20. Rock'n'Roll Suicide (Ziggy Stardust)
19. Strangers When We Meet (Outside)
18. Loving The Alien (Tonight)
17. Let's Dance (Let's Dance)
Původně se mi tato skladba vůbec nelíbila, ale nakonec jsem se nechal trsajícím Davidem přesvědčit.
16. Absolute Beginners (Tonight) 
15. Thursday's Child (Hours)
Nestárnoucí Bowie ještě jednou vytáhl megahitové eso v albu Hours.
14. Little Wonder (Earthling)
Bowie se neztratí v žádném žánru, Little Wonder se toho času hrálo po boku nových progresivních kapel elektronické scény jako Prodigy a Chemical Brothers.
13. Right (Young Americans)
12. Win (Young Americans)
A máme tu dvojblok z alba Young Americans. Ano, vynechal jsem titulní song Young Americans a taky hudebně kontroverzní skladbu Fame, kterou buď milujete nebo nenávidíte. Naopak jsem vybral soulové lahůdky, které mě vždy při poslechu krásně pohladí.
11. Jump They Say (Black Tie White Noise)
Tenhle song jsem zaznamenal už jako mladý teenager a od té doby se mi líbí stále stejně. Skladba, ve které se David vyrovnává se smrtí svého bratra.
10. Under Pressure (Let's Dance)
Byť řádně profláknutý přesto stále skvělý song. Duet s Freddie Mercurym je téměř dokonalý.
9. Ashes To Ashes (Scary Monsters)
Bowieho restart, shrnutí 70. let a narážky na svou vlastní tvorbu. Ne, Bowie není jednolitá forma a to je dobře.
8. Heroes (Heroes)
Skladba z Bowieho působení v Berlíně. V době svého vydání si nezískala oslnivou slávu, dnes je ale jednou z jeho nejznámějších.
7. The Man Who Sold The World (The Man Who Sold The World)
Skvělá písnička, jejímuž proslavení také dost pomohla cover verze Nirvany.
6. Life On Mars (Hunky Dory)
Z počátku moje nejoblíbenější skladba od Bowieho, trošku si pohoršila, ale stále je to bomba. A když si člověk přidá Bowieho ojedinělý vzhled ve videoklipu - jakoby on sám byl z Marsu - o TOP 10 není pochyb. Skladbu, kterou David sepsal za jedno odpoledne. Jeho divokým impulsem byl úspěch skladby My Way nazpívané Sinatrou. Proč? Protože melodie My Way je ze staré francouzské písničky, ke které Bowie také napsal anglický text, ten ale nikdy narozdíl od My Way nebyl vydán.
5. Sweet Thing/Candidate (Diamond Dogs)
Tak a jdeme do finále. Na páté místo jsem umístil 3 po sobě jdoucí skladby z alba Diamond Dogs, které lze chápat jako jednu píseň. Nejsem si jist textem, jež je skoro asi jako každý Bowieho text hádankou, ale melodicky jdou k sobě náramně. Bowieho zpěv v nejlepší formě!
4. Space Oddity (Space Oddity)
Bowieho klasika, jeho odrazový můstek do nejvyšších lig Rock'n'Rollu. Song zabodoval díky úspěšným i neúspěšným vesmírným programům té doby, ačkoliv by se dalo polemizovat zda písnička spíše nepojednává o drogovém tripu Majora Toma. Na úspěchu tohoto songu bylo pak vystavěno Bowieho druhé album se stejným názvem.
3. Aladdin Sane (Aladdin Sane)
Bowie na vrcholu své glam rock éry. Po Ziggy Stardustovi si přes obličej nakreslil blesk a přišel s touhle krásnou disharmonickou šíleností. Skladba se taktak drží v mezích klasického songu - má to sloku, má to refrén - pak ale přijde klavírové sólo v duchu avant-garde jazzu a konvence skladby se rozletí do všech směrů. Pro mnohé asi nesnesitelný antimelodický kousek, ale já z téhle písničky cítím vyšší sféru, do které se Bowie dostal (a nesmíme opomenout Mike Garsona, který sólo vymyslel a zahrál). A mimochodem, Alladin Sane je slovní přesmyčka sousloví 'A Lad Insane' odkazující na Bowieho bratra trpící psychickou poruchou. 
2. Cygnet Committee (Space Oddity)
Nepovšimnutý klenot Bowieho tvorby, který na trh dodal když byl teprve v rozletu, v době kdy lidé od interpretů čekají většinou jen prostoduché odrhovačky. Byť se říká, že album Space Oddity vzniklo převážně jako využití úspěchu singlu Space Oddity, doplňující songy rozhodně nejsou vyplňující vatou. Hlavně Cygnet Committee je napěchovaná hudební kvalitou. Přes 9 minut zpívá David baladu, která má více textu než mnozí jiní interpreti vypotí v celém albu. Text je opět rébusem, někteří se domnívají, že jde o vykreslení dystopické společnosti (inspirované podobně jako Diamond Dogs románem 1984), jiní tvrdí, že možná je to o Ježíšově odkazu a následnému opačnému vývoji křesťanství. Nejvěrnější vysvětlení mi připadá Bowieho rozčarování nad Hippie komunitou. Nechal se unést vírou, že toto hnutí přinese změnu do společnosti, ale po vlastní zkušenosti poznal, že se hipíci chtějí převážně bavit a o opravdovou změnu usiluje jen pár jedinců. Ať je výklad jakýkoliv, nejvíce na mě působí poslední část, kde David zpívá 'We want to believe', které pak postupně mění na 'We want to live', pak na 'I want to live' a pak jen strohé 'Live'. Nevím, co tím přesně chtěl říct, ale pro mě to značí žebříček priorit, které člověk má a které postupně opouští, tak jak mu začíná téct do bot. Nasycen a v teplém přístřeší chce věřit, pak hladový chce hlavně žít, s nožem na krku už bojuje jen a pouze za svou existenci (všechno a všichni jsou teď vedlejší). Live... Live... Live...
1. We Are The Dead (Diamond Dogs)
Song We Are The Dead parafrázuje větu z románu 1984 od George Orwella, kterou bezduše opakují Winston a Julia před svým zatčením. Až po sem je mi to jasné, o čem konkrétně ale text je, to opravdu netuším. Bowie opět vytvořil neuvěřitelně sofistikovaný text, jehož rozluštěním si krátí na internetu čas filozofové na volné noze. Nicméně dobrý song není jen o dobrém textu a upřímně řečeno, písnička byla jednou z mých nejoblíbenějších i v době, kdy jsem ani netušil o čem se tam zpívá. Ale všechno to tak krásně souzní, atmosféra skladby je podmanivá, melancholická a mrazivá, Bowieho hlas v nejlepší formě a ten vypravěčský procítěný styl! Opravdový klenot v pokladnici Bowieho hitů. Because of all we've seen, because of all we've said, We are the dead...

Jak vidno, v mnoha případech se můj výběr shoduje se standardními výběry Bowieho hudby, ale je také dost profláknutých hitů, které se nevlezly ani na chvost mého žebříčku. Vedle výše zmíněných Changes, Oh You Pretty Things a John, I'm Only Dancing, mě nijak zvlášť neoslovily ani songy Diamond Dogs, Young Americans, Fame, Ziggy Stardust a The Jean Genie.

Podle výběru skladeb, které jsem uvedl, lze říci, že za nejlepší alba považuji Diamond Dogs, Space Oddity, Aladdin Sane, Young Americans a možná trochu překvapivě spíše popové Let's Dance. Jak jsem ale uvedl, Bowie si dává dost záležet na kompozici celého alba, tudíž i alba s průměrnějšími songy (dle mého měřítka) považuji za velmi vyvedené -Ziggy Stardust, Lodger, Black Tie White Noise, Outside. Ale rád si poslechnu každé jeho album a to i včetně propadáku Never Let Me Down.

Tak to je můj žebříček, doufám, že poslouží jako inspirace pro poslech zapomenutějších Bowieho kousků. Na konec pár slov o interpretu samotném. Nejčastěji teď čtu, že David Bowie je označován jako král Glam Rocku. Glam Rock z hudebního hlediska nic moc neznamená, je to spíše o estetickém pojetí vystupování. V podstatě jakýkoliv rocker vystupující v třpytivých šatech s několika vrstvami make-upu je glam rockerem. Označení král Glam rocku vystihuje Davida Bowieho jen povrchně. A to je právě ta potíž. Posluchači, kritici, novináři, ti všichni se snaží Davida někam jednoznačně zařadit. Pro jednoduchost, pro přehlednost. Jenže každá taková snaha je předem odsouzena k zániku. David Bowie se neustále přetvářel do nových rolí, hudebních stylů a uměleckých žánrů. Neustále vymýšlel, tvořil, posouval hranice, provokoval a nedbaje zavedených pořádků unikal z jedné hudební škatulky do jiné. Davida Bowieho nelze popsat jedním heslem či jednoduchou větou a jestli nějakou, tak tou, kterou jsem právě použil. Spolupracoval s největšími ikonami rockové hudby - namátkou John Lennon, Iggy Pop, Lou Reed, Queen, The Rolling Stones - a ovlivnil tvorbu desítek světoznámých interpretů. Byl také uznávaným malířem, hercem či producentem. Možná že nedosáhl na ty nejvyšší mety slávy jako jiné ikony rock'n'rollu, které zůstaly věrné své škatulce. Pro mě je ale David Bowie ztělesněním pravého umělce, pro kterého je prioritou číslo jedna: tvořit.