Komplikovaný svět
Zní mi to jako něco, co bych řekl malému dítěti plačícímu nad nepovedenou bábovičkou. To ten písek, ten je nekvalitní, ty jsi jednička. Stejně tak se snaží formulka o komplikovaném světě omlouvat velkou nespokojenost a zlobu mnoha lidí se současným stavem věcí.
Co je ale na dnešním světě tak komplikovaného? Člověk může studovat, co chce. Může pracovat, bydlet, cestovat, žít, kde chce. Jeho život není v bezprostředním ohrožení, není sledován tajnou policií, není kádrován, zastrašován ani nijak omezován. Ano, život nás Čechů potažmo Evropanů má překážky, ale rozhodně nic ve smyslu: padají mi bomby na střechu, trpím hladem nebo jsem pronásledován a bit za své názory.
Evropa nejde "do kopru" ani se "v prdel" neobrací, jak si mnozí zoufají. Naopak jasně dominuje žebříčkům kvality života (zde, zde, zde, zde, zde, atd.). Ani Česká republika si v celosvětovém měřítku nevede zle, navíc, když to porovnáme s komunistickým Československem.
Jasně, tuším, odkud vítr vane. Mnozí jsou otřesení a vyděšení z teroristických útoků. Souhlasím, že jde o otřesný čin zavrženíhodných fanatiků. Leč nedá mi to neporovnat - možná cynicky - s válkou v Jugoslávii. Když se tam vraždili, byl jsem puberťákem a zprávy o probíhající válce mě nijak neznepokojovaly. Bral jsem to jako něco daného: no, prostě se tam mydlí a co já s tím? Nepamatuji si na žádnou hysterii či obavu o budoucnost Evropy, takže předpokládám, že to takto chladně brali tenkrát všichni... Počet obětí Jugoslávské války se odhaduje mezi 110 - 130 tisíci! Z Prahy do Sarajeva je to zhruba 1000km. Přesto nás zprávy o tamních masakrech neděsily tak, jako dnes ty nepoměrně menší a z míst často vzdálenějších. Proč?
Pak tu máme masovou migraci. Také bych mohl poukázat, že to není poprvé, co se něco takového děje, ale nechci, aby to vyznělo, že migrace není problém. Je to problém, stejně jako terorismus, stejně jako fanatismus (nejen islamistický). Jsou to problémy. Ale kdo je nemá?
Přesto všechno, všem pochybovačům navzdory: Evropa je jedním z nejbezpečnějších a nejrozvinutějších míst na planetě Zemi. Proč tedy tolik nespokojenosti a zloby? Neměli bychom být naopak hrdí a spokojení? Proč se mluví o komplikovaném světě?
Zde je možné vysvětlení: terorismus, migrace, islám, multikulturalismus, globalizace, politická korektnost, změna klimatu, homosexuálové, feminismus, transgender a spousta dalších "novot" - spoustě lidí se z toho točí hlava (a případně dělá zle). Kde se všechny tyhle novoty vzaly? Valí se to na nás ze všech stran. Sotva vstřebáme jednu, už je tu další. Proto značná část populace přestává rozumět dnešnímu světu. Odtud tedy ta komplikovanost!
Zkusím pojmenovat příčiny proč tomu tak je:
- Ano, svět se mění. Tak už to je a vždy bylo. Možná se to nyní děje rychleji než by si někteří přáli. Přesto beze změn bychom ještě dnes žvýkali kůže v jeskyni.
- Spousta věcí tu byla již před tím, jen jsme o nich nevěděli. V době normalizace nám byl předkládán obraz jednolité společnosti, která nemá žádné odchylky. Ty byly buď potlačovány nebo se o nich jednoduše nemluvilo. Např. homosexualita tu byla i za totality, jen skrytě. Teď se díky nabyté svobodě může ukázat i na veřejnosti a najednou si spousta lidí myslí, že "něco takového za komunistů nebylo".
- Zapomínáme a idealizujeme. Lidé se upínají k tradicionalismu, romantizujeme si svět "našich babiček". Pravda je, že války, vraždy, znásilnění to vše bylo i dříve, jen jsme to z našich vzpomínek vytěsnili. Navíc spíš než o tradicionalismu (např. první republika, tradicionalisty brána za vzor, byla jeden velký multikulturní guláš) by se mělo mluvit o normalizicionismu. To se zdá být tím ideálem pro část populace, především pro svou jednoduchost (byť šlo o klam - viz bod 2).
- Evoluce zpráv. Televize, počítače, tablety, mobily - díky těmto přístrojům se naše konzumace zpráv několikanásobně zvýšila. Zprávy jsou více negativní, protože pozitivní jednoduše netáhnou a i zpravodajská média musí nějak vydělávat. Zprávy jsou rychlejší a interaktivnější. Když někde něco bouchne, víme to hned a navíc máme pocit, že se to stalo u nás v obýváku.
A ještě jedna taková maličkost. Nemění se jen svět kolem nás, ale měníme se hlavně my. Jak jednotlivci, tak celá společnost. Už neřešíme uspokojení základních potřeb. Už neřešíme jak přežít, ale jak žít. A v tom je velký rozdíl. Zatímco u přežívání je člověk šťastný, když nasytí hladový žaludek, když si opraví děravou střechu nebo když uteče z válečného konfliktu, u žití ke štěstí a spokojenosti vede často spletitá cesta. Člověk hledá svou identitu, uznání, přijetí a snaží se realizovat. Toto v dnešním tzv. komplikovaném světě spousta lidí postrádá nebo nemůže najít a to může vést k jejich nespokojenosti a zlobě.
Takto bych tu vlnu nespokojenosti vysvětlil já, možná se mýlím. Ať jsou však důvody jakékoliv, rozhodně odmítám, že by současný stav byl fundamentálně špatně a že je zapotřebí revoluce či dokonce destrukce hnané zlobou a nenávistí. Naopak jsem přesvědčen, že současný stav je to nejlepší, čeho jsme kdy dosáhli a nedostatky, kterých určitě není málo, lze řešit nikoliv revolučně, ale evolučně, za podpory rozumného dialogu (ať už na lokální, Evropské či mezinárodní úrovni). Dnešní svět je možná komplikovaný k pochopení, ale rozhodně stojí za to ho uchovat takový jaký je a pro zdánlivou jednoduchost ho neměnit za homogenní svět jednoho názoru.
Jan Piňos
Migranti po osmistépadesátétřetí
Budou volby a co se řeší? Uprchlíci! Pro mnohé politiky vděčné téma, které se tu "řeší" už přes 3 roky. Bodejť by se neřešilo, když tak skvěle slouží jako kouřová clona.
Jan Piňos
Jaky Důda
V sobotu 15. 9. proběhne skvělá celorepubliková akce Ukliďme svět, ukliďme Česko. Veřejné prostory budou opět zářit čistotou. Ale na jak dlouho?
Jan Piňos
Řídit firmu s 30% podílem
Andrej Babiš říká, že chce řídit stát jako firmu. Já jsem tedy ještě neslyšel o firmě, kterou by šlo plně řídit jen s 30% podílem.
Jan Piňos
Budoucnost v rukou seniorů
O naší budoucnosti rozhoduje starší generace. Ta pod vlivem romantizované představy o "starých dobrých časech" žene mladé do nejisté budoucnosti, které se polovina z nich ani nedožije. Aneb paradox demokracie.
Jan Piňos
Nepochopení sluníčkářů
Do slovníků nespisovné Čestiny se dostaly nové výrazy jako vítač, dobroser, havloid, pravdoláskař a především sluníčkář. Myslím, že jsem jeden z nich. Co se ale za tímto výrazem skrývá? Jsou sluníčkáři opravdu tak sluníčkoví?
Jan Piňos
Zbraně na jedno použití
Masakr v Las Vegas opět rozvířil diskuze na téma střelných zbraní a to nejen v USA. Diskutuje se o zákonech a technických detailech zbraní. Tento článek nabízí pohled na problematiku spíše z - řekněme - filozofického pohledu.
Jan Piňos
Jsou češi netolerantní?
O českém národě se říká, že je to národ stěžovatelů. Jsme netolerantní. Teď už to máme i černé na bílem - viz statistiky Eurobarometru či Gallupova ústavu zaměřené na náš vztah k EU či migrantům (legálním i nelegálním).
Jan Piňos
Děkujeme, že nekouříte
Tak je to tu. Nekuřáci oslavují přípitkem perlivé vody v kouřem načichlé hospodě, zatímco vyhnaní kuřáci si užívají krásného letního počasí. A s mottem: "kouřím, tedy jsem" zaznívají (snad) poslední vzlyky a bědy.
Jan Piňos
Být politicky nekorektní je dnes in
Být politicky nekorektní je dnes in. Z okrajového směru se stal mainstream. Jde o vystřízlivění a restart společenských hodnot nebo nás čeká nová doba kamenná?
Jan Piňos
Nezkrácený rozhovor s panem prezidentem
Pan prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro rádio prohlásil, že když se dozvěděl o možné kandidatuře Michala Horáčka na post prezidenta, musel se svých poradců zeptat: A to je kdo?
Jan Piňos
The Beatles - Mých Top 10
Poslouchám Beatles a říkám si, že bych si měl sestavit žebříček mých deseti nejoblíbenějších písniček z jejich tvorby. Jen tak, pro radost.
Jan Piňos
David Bowie - můj osobní výběr
Absolute Beginner Major Tom Took a Trip on a Gemini Spaceship. Is there Life On Mars? Ziggy Stardust: Hello Spaceboy! What a Space Oddity, a Little Wonder. Tom is Loving The Alien! Unheard Sound and Vision. Now, Let's dance!
Jan Piňos
České břemeno
Chyba je všude kolem, jen ne v nás. Tak vypadá situace v ČR poslední roky. Motáme se v kruhu. Je čas jít do sebe. Zamést si před vlastním prahem. Nový rok, nové já, jak se říká. 5 slabin českého národa.
Jan Piňos
Jak se dělá válka
Před nějakým časem jsem se podíval na sérii dokumentů, které upozorňovaly na manipulaci médií při válečných konfliktech.
Jan Piňos
Mých TOP 5 fiktivních postav
Před dlouhou dobou proběhla mezi blogery na idnesu taková vlna, kde každý zmínil výběr svých 5 nejoblíbenějších postav z knih či filmů. I já, pozdě ale přece, bych také rád přidal svou trochou do mlýna.
Jan Piňos
Planet USA
Říkal jsem si, že bych měl jednou sepsat, co všechno je jinak v USA. Tak tady to je. Článek jen tak.
Jan Piňos
Fotbal vs Ragby (okem zaujatého fotbalového fanouška)
O víkendu na Britských ostrovech začalo MS v ragby a i díky přenosům České Televize tak můžou diváci obdivovat nejen neuvěřitelnou fyzičku hráčů, ale i jejich respekt vůči oponentovi a rozhodčím.
Jan Piňos
Pár zajímavých fakt o imigrantech
Na internetu se to nyní hemží spoustou článků o imigrantech, které jsou plné nepřesností a zavádějících informací, neřku-li přímo nepravd! Dovolte mi zmínit zásadní fakta o imigrantech a uvést věci na pravou míru.
Jan Piňos
ČR x NZ: věcné srovnání
Jak se žije na Novém Zélandu, je to lepší či horší než žít v Evropě, konkrétně u nás doma v České Republice? Pro všechny, kdo se zajímá, jsem sepsal stručné srovnání české kotliny a země dlouhého bílého mraku. Není to nic vědeckého, vychází to čistě z mé subjektivní zkušenosti, tak se nezlobte, jestli v něčem nebudu dostatečně přesný.
Jan Piňos
Panelstory s happy endem?
Věra Chytilová roku 1979 natočila film Panelstory, který zachycuje neveselou výstavbu jednoho panelového sídliště i se svými tragikomickými příběhy. Byť mě film příjemně pobavil, přeci jen však zobrazoval zrození betonových monster v až přehnaně nelichotivém světle, s čímž bych dnes už zas tak nesouhlasil.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 51
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1272x