MS 2014 v Brazílii - postřehy

Poohlédnutí za fotbalovým vyvrcholením minulé sezóny - Mistroství světa ve fotbale 2014 v Brazíli - vážně i nevážně. 

Svátek fotbalu hned zkraje přinesl kontroverzní situaci. Brazílie, favorit mistrovství (to ještě nikdo nevěděl jak nakonec dopadne), měla značné problémy s šikovným Chorvatskem a nebýt pomoci japonského rozhodčího Nishimuri, dost možná by přišla nejméně o dva body. 

Nejdříve odpískal penaltu pro Brazílii za hereckou etudu útočníka Freda...

a poté neuznal gól Chorvatům pro údajný faul Oliče. První zápas místo fotbalového nadšení tak přinesl spíše rozčarování. Většina fanoušků, mimo Brazílii samozřejmě, mělo jasno v tom, kdo byl největší hvězdou zápasu...

Naštěstí se mistrovství poté vyvíjelo víceméně v pozitivním duchu. Hrál se převážně útočný fotbal, což potvrdil hned druhý den zápas Španělska s Nizozemskem, který skončil výpraskem úřadujícím šampiónům 5:1. Po loňském debaklu Barcelony v Lize mmistrů (v součtu 7:0 od Bayernu Mnichov) by jeden mohl hádat definitivní konec slavného herního systému tiki-taka. Nicméně jak Barcelona tak Španělé jsou svému systému věrní, což je vcelku sympatické, ale dost nepřizpůsobivé na neustále měnící se styl hry. V tomhle ohledu mě zaujal postoj trenéra Del Bosqueho, který tvrdošíjně lpěl nejen na zažitém systému, ale také na stejných hráčích, se kterými vybojoval předešlé úspěchy.

Předchozí dva velké turnaje vyhrál, ale teď to jaksi nefungovalo a uznávaný trenér najednou vypadal zoufale bezradně. Když použiju (nečekaně trefný) příměr ze světa IT, tak Del Bosque byl jako programátor, který dumá nad svým kódem, sem tam něco změní, někdy to funguje, pak zase nefunguje a on nikdy neví proč.

Del Bosquemu také nepřidalo, že netušil, že David Vila končí po turnaji s reprezentací - to tam museli mít teda super komunikaci! A to jsem si myslel, že Del Bosque má pod čepicí. Tím jsem si také vzpomněl na našeho "starého pána", trenéra Brücknera, kterého jsem stejně jako Del Bosqueho považoval za moudrého stratéga. U Brücknera jsem si tuto představu uchovával až do památného zápasu s Ghanou, který najednou odhalil holou pravdu: nároďák 2004 šlapal jako hodinky, kdežto ten z roku 2006 už kulhal na obě nohy a tuším, že pan Bruckner ani v jendom případě nevěděl proč. Odpověď v našem i španělském případě byla prostě ztráta formy klíčových hráčů.

Ale popojedem, řeč je tu hlavně o MS 2014. Vrátíme-li se ještě k zápasu Spa-Niz, toto utkání mělo kromě fotbalových hrdinů Van Persieho a Robbena 2 zcela jiné internetové hrdiny. Nejdříve se stal terčem vtípků asimilovaný španělský útočník Diego Costa...

...druhým hrdinou "meméček" se stal Nizozemský obránce Martins Indi a to hlavně po jedné situaci, kdy bránil právě Costu...

... jeho hypnotický výraz se hned stal terčem všemožných koláží...

Španělé poté prohráli i svůj druhý zápas a mohli se předčasně pakovat. Podobně na tom byli i další favorité. Itálie a Anglie nezvládly skupinu smrti (skupina D). Pro ně byla v tomto případě onou fotbalovou smrtí snaživá Costa Rica.

Další významný moment zápasů skupiny D nastal během souboje Itálie s Uruguayí. Hvězdný útočník Suárez pokousal itala Chieliniho a tím dokázal, že to v hlavě opravdu nemá v pořádku. Co mě na tomto případu zaujalo byla hysterie, kterou tento moment v celé Urugauyi vyvolal. Nakonec i sám prezident (byť je to sympatický pán) demonstroval svou podporu Suárezovi tím, že ho jel přivítat na letiště. Všude po světě mají Suáreze za vyšinutého blázna, ale doma byl je a bude za hrdinu. V Uruguayi asi ještě neslyšeli o sebekritice. Podobně hystericky bránili Brazilci nafilmovanou penaltu Freda. Vzpomínám si jak Rezek nafilmoval penaltu proti Skotům a díky tomu jsme se dostali na Mistrovství Evropy 2012. Mnozí čeští fanoušci se na tento moment dívali dost kriticky a Rezka jako hrdinu rozhodně nevzývali, spíše naopak. Často čtu o nevděčných, přespříliš kritických fanoušcích českého týmu, nicméně tentokrát se můžeme poplácat po rameni. Aspoň nejsme tak hystericky jednostranní jako Urugvajci. 

Z play-off zápasů pak jako zajímavé momenty vyčnívá Robbenem, jestli ne nafilmovaná, tak aspoň přifilmovaná penalta, která poslala obstojné Mexičany domů. 

Když už je řeč o Mexičanech, za zmínku také stojí jejich gólman Ochoa. Ten zaujal nejen parádními zákroky, ale také svou podobou na Tedda Mosbyho ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku. 

Dále musím zmínit rekordní počet (16) úspěšných zásahů amerického brankáře Tima Howarda v zápase proti Belgii.

Čtvrfinálový zápas Argentiny s Belgií naopak zaujal mimosportovní momentkou. Zápas nenabídl takřka žádnou sportovní zábavu a tak se o srandu postaral argentinský trenér Sabella, který si tak zoufal nad spálenou šancí jeho svěřenců, až se málem přizabil.

Lidová tvořivost na sebe nenechala dlouho čekat a Sabella byl zvěčněn na několika kolážích.

Sabella i jeho tým čtvrtfinále přežili v pořádku a v semifinále se utkali s Nizozemskem. Konfrontace těchto dvou špičkových týmů špičkový fotbal bohužel nepřinesla. Kochat se mohli jen vyznavači defenzivních stylů. O to zajímavější bylo srovnání jednotlivých hráčů, nizozemského Robbena s argentinským Messim. A nejen v tomto utkání, ale v rámci celého turnaje. Kdo více zazářil na mistrovství? Pomineme cenu útěchu za nejlepšího hráče turnaje pro Messiho, s níž kdekdo nesouhlasil. Ve statistikách byl Messi lepší o gól. Sympatická je taky Messiho snaha ustát souboje a nepadat při prvním kontaktu. To samé se rozhodně nedá říci o Robbenovi jak už bylo naznačeno výše. Ale i přesto bych se osobně přiklonil právě k nizozemskému křídlu. Ta jeho neúnavnost a touha hrát každý balón silně kontrastovala s Messiho loudáním se po hřišti, které mě poslední dobou štve čím dál tím víc. Vždyť ve finále Messi naběhal o půl kilometru méně než Shürle, který nastoupil o půl hodiny později za zraněného Kramera. Možná, že to má Messi nařízeno přímo od trenérů, aby se neunavoval napadáním a bráněním a tak si šetřil síly do útoku. Ale vypadá to prostě jakoby neměl ani chuť hrát. Je to pořád perfektní hráč, když si ale člověk pustí sestřihy či celé záznamy z utkání Barcelony pár let zpět, vidí jiného Messiho: živějšího, dravějšího a hravějšího. 

Nakonec nelze nezmínit šokující nálož domácích Brazilců od budoucích šampiónů z Německa. O tom však už bylo napsáno mraky tak jen přidám možné vysvětlení pomalé a dezorientované obrané hry Brazilců.

A naposledy vděčný terč vtípků Costa.

Gratulace šampiónům z Německa. Titul je v dobrých rukou!