Mých TOP 5 fiktivních postav

Před dlouhou dobou proběhla mezi blogery na idnesu taková vlna, kde každý zmínil výběr svých 5 nejoblíbenějších postav z knih či filmů. I já, pozdě ale přece, bych také rád přidal svou trochou do mlýna.

Je to taková zajímavá disciplína, člověk to sepisuje spíše pro sebe - těžko říct, jestli vůbec bude někoho zajímat výběr blogera z davu - ale přesto to člověk dělá rád. Je to příjemné rozjímání nad prožitými příběhy z knih a filmů, které nás obohatily a zanechaly v nás nesmazatelnou stopu. A kdo ví, třeba to někoho přeci jen zajímat bude, někoho s podobným vkusem, který v takovém prostém výběru může najít inspiraci.

Upřímně, jen s pár postavami jsem si byl celkem jist, že je ve svém výběru chci mít a ještě upřímněji, vše to vlastně píšu hlavně kvůli neotřesitelné No 1. Ale k tomu dojdeme...

O kom jsem uvažoval, ale do výběru se nedostal: Monte Christo symbolizující sílu lidské vytrvalosti, Tyler Durden z Klubu Rváčů jako zhmotnění našeho špatného svědomí, neodolatelná dvojka gangsterů Butch Cassidy a Sundance Kid, nejroztomilejší schyzofrenik Francoise Merlain/Bob Saint-Claire, nenávisti prostý Ashitaka z anime Princezna Mononoke, křehký tělem a silný myslí egypťan Sinuhet. Výběr je bezesporu ovlivněn nedávnou četbou a filmy, které jsem shlédl, za rok za dva může být výběr uplně jíný. Koho jsem tedy vybral tentokrát?

Yossarian (Hlava XXII) / Hawkeye (M*A*S*H)
Vybral jsem si 2 postavy pro jejich podobný přístup k válce. Válka je jeden velký bláznivý cirkus absurdit, kde si lidé, kteří se navzájem vůbec neznají a nikterak si přímo neublížili, jdou jeden druhému po krku. Ve válečné mašinérii není čas na myšlení, pro absolutní efektivnost musí člověk poslouchat rozkazy shora, kde určitě ví, co dělají (snad). Do tohoto cirkusu pak vstoupí Yossarian či Hawkeye jako hlavní klauni, kteří však nakonec ve světle válečného šílenství působí se svým přístupem k válce jako ti nejvíce rozumní. Tyto postavy jsou pro mne vzorem vzdoru proti nesmyslnosti války.

Achab/Moby Dick
Další z postav klasické literatury. Achab i Moby Dick (ikdyž jde o velrybu) se dají hodnotit samostatně, ale líbí se mi ten jejich společný osud směřující k nevyhnutelnému souboji. Mysticky posedlý Achab, který se snaží přemoci nepřemožitelné a Moby Dick jako symbol trestu nadměrné lidské pýchy. Stranil jsem spíše Moby Dickovi, ale pochopení a soucit jsem měl i pro nešťastníka Achaba.

Lister/Rimmer
Aby jsme to trochu odlehčili, zde je neoddělitelná dvojka z kultovního britského sitcomu Červený Trpaslík - vesmírný vagabund a poslední žijící člověk Dave Lister a jeho neurotický parťák Arnold Jidáš Rimmer. Jeden druhého nemůže vystát, přesto bez sebe nemůžou existovat. Z jejich rozdílných povah je namixován koktejl skvělých gagů a nezapomunetlých hlášek. Rimmer je krásným znázorněním lidské neschopnosti a lenosti - které čas od času podléháme všichni - vymlouvajíc se na vše možné jen ne sám na sebe. Ale abych tady nerozebíral psychologický profil postav situační komedie, řeknu jen a prostě, že tyhle dva maníky a celou partu na Červeném Trpaslíku jsem vždycky žral.

Švejk

Tento článek jsem zrecikloval ze svého soukromého blogu. Když jsem to psal tenkrát, do TOP 5 jsem zařadil Monte Christa. Po přečtení díla Jaroslava Haška jsem ale musel udělat místo pro geniálního hlupáka, či hloupého génia, jenž byl proti své vůli anarchistou: Švejka. Dokonce jsem přemýšlel i o prvním místě, to ale zatím ponechám tak jak je. Nemá cenu se tu rozepisovat do detailu, čím si Švejk místo zasloužil. Myslím, že Švejk je nedoceněná nebo spíš nepochopená postava, která navíc trpí odvozeným výrazem "švejkování", které má se Švejkovým přístupem k životu pramálo společného. Pro mě je Švejk géniem a pro Haškovo dílo nemám nic než obdiv.  

Mad Prophet
A jsme u slibovaného numera una. Postava šíleného proroka mne ihned uhranula při shlédnutí filmu Network. Mad Prohphet je bývalý televizní komentátor Howard Beale, kterému přeskočí v hlavě. Přesto však ve svých manických záchvatech dokáže popsat situaci přesně tak jak stojí. Jeho kázání se dostává sluchu, vždyť ho skrze televizní obrazovky poslouchají milióny lidí. S takovým obecenstvem se mu snad podaří přesvědčit lidi, aby vzali osud do svých rukou a nenechali sebou manipulovat. Jenže všechen ten zájem se na Howarda upírá jen proto, že je pouhým výstředním exotem, jen jednou z mnoha položek potrhlé televizní zábavy - a to je ironií jeho osudu. Asi vůbec nejlepší scény z filmu patří jemu. Přikládám asi tu nejznámější. Nejlepší je ale podívat se na zapomenutý film Network vcelku a v lepší kvalitě než jaká je k vidění na YouTube.